| Občanské
sdružení "Rodiče,učitelé a přátelé ZŠ Sychrov" ze Vsetína Vás srdečně vítá na svých stránkách kontakt : Jaroslava Ševčíková -předsedkyně a jednatelka, písemně : ZŠ Sychrov, pro občanské sdružení, 755 07 Vsetín |
| Hlavní stránka Soutěže: Doporučujeme si Kniha Strom Fotogalerie OS Stránky ZŠ Sychrov Zajímavé stránky : skola.romea.cz/ |
Aktualizováno :27.1.2007 Občanské sdružení "Rodiče, učitelé a přátelé ZŠ Vsetín Sychrov" ukončilo svou činnost k 31.12.2006. Aktivity na sebe přebírá Základní škola Vsetín-Sychrov 97, zodpovědná osoba paní učitelka Jaroslava Ševčíková Cvičení rodičů s dětmi bylo ukončeno. Škola nabízí možnost, aby se rodiče s dětmi k cvičení scházeli ve stejném termínu, ale je nutné zajistit vedoucího, kterému budou předány klíče a on převezme zodpovědnost za pořádek v tělocvičně. Zájemci hlaste se u pí uč. Ševčíkové, tel 732234692 Všem přátelům, spolupracovníkům i účastníkům našich akcí přejeme moc hezké Vánoce ! 11.12.2006 od 16:30 hod. -Světlušky ve škole. Sejdeme se, zazpíváme koledy, projdeme se s baterkami či jinými světýlky školou a přivoláme společně Vánoce. Byla vyhodnocena soutěž mladých umělců (výtvarníků, fotografů a literátů ) s názvem STROM 2006, téma "Vsetín v mých očích" Informace zde ! Výstava vybraných prací se koná v zámku ve Vsetíně, v galerii Gratis, do 20.11.2006 Přijďte se podívat, co naše děti umí!! Občanské sdružení děkuje všem sponzorům, i ostatním, kteří mladé umělce podporovali! Vážení rodiče, Základní škola Vsetín -Sychrov Vás srdečně zve na cvičení rodičů s dětmi Škola nabízí za poplatek 10,-Kč /rodina/hodina tělocvičnu a její vybavení. Kdy? Každé pondělí od 16:30 hod do 17:30 hod, vstup ze školního hřiště. Přezuvky se světlou podrážkou nutné, doporučujeme sportovní oděv a dětem vzít nápoj. Začínáme 23.října 2006 * * * Vážení rodiče, Základní škola Vsetín-Sychrov pro Vás a Vaše děti zároveň otevírá školní žákovskou knihovnu, a to každé pondělí od 16:00 hod. Je možné si zde vypůjčit knihy, pohrát si, popovídat s jinými rodiči. Předpokládáme, že tuto možnost oceníte zvláště v zimních měsících. Začínáme také 23.10.2006. Zároveň Vás prosíme, pokud máte doma k dispozici knihy, či časopisy, které se chystáte vyřadit, a to jakéhokoliv žánru, pro děti i dospělé, poskytněte nám je. Mohou potěšit desítky dalších čtenářů. Informace Jaroslava Ševčíková, tel 732234692 nebo na e-mail : KnihovnaZSsychrov@seznam.cz V pondělí 15.5.2006 se konala soutěž POZORNÝ ČTENÁŘ. Více o ní zde ! Do celostátní soutěže mladých čtenářů s názvem "Vyznám se v knihách a umím je doporučit kamarádům" se zapojilo 358 žáků ZŠ a 77 žáků SŠ. Ústní kolo (letos jen pro Vsetín a okolí) proběhlo 29.3.2006 od 9.00 hod v kině Vatra. Výsledky zde! V ZŠ Vsetín Sychrov se 15.1.2006 konal ples. přišlo na 250 účastníků, z toho víc než 150 masek, bylo rozdáno před 100 cen z tomboly a dalších 37 cen v jednotlivých soutěžích, na 20 medailí, které vyrobili žáci 8.A ZŠ Sychrov, při balónkovém tanci popraskalo na sto balónků...
naše malá fotogalerie - maškarní ples ve škole 2005
Soutěž pozorný čtenář proběhla ve škole... více o tom čtěte (včetně fotografií!!) zde ! Občanské
sdružení při ZŠ Vsetín-Sychrov vyhlašuje pod
záštitou spisovatelky Šárky Junkové soutěž pro žáky základních škol : Vyznám
se ...v knihách a umím je doporučit kamarádům.
více informací najdete zde !
* Malá fotogalerie : akce OS Světlušky ve škole 2004 Pozorný čtenář-soutěž Výlet rodičů s dětmi
* Město Vsetín a občanské sdružení „Rodiče, učitelé a přátelé ZŠ Sychrov“ pořádali pod záštitou starosty města Vsetín pana Jiřího Čunka soutěž : „Vyznám se … (ve městě Vsetíně)“ do ústní prezentace postopily týmy: tým Cérky (ZŠ Nový Hrozenkov tým K.w.a-X ZŠ Integra Vsetín tým Berušky ZŠ Sychrov tým M+I ZŠ Sychrov týmy ze ZŠ Trávníky : Dámská jízda, MPV, Pelikáni, Chicago Pro rok 2006 se připravuje soutěž na téma : Vyznám se... v knihách a umím je doporučit kamarádům. *** Výzva pro maminky !
Milé maminky, vsetínská
spisovatelka Šárka Junková připravuje knihu plnou
veselých příhod jedné svérázné
maminky a jejího dítěte. Součástí knihy
budou také skutečné příběhy a vtipné
životní příhody. Autorka Vás prosí,
abyste se s ní o ty svoje podělily. *** Na naše akce zveme všechny bez rozdílu věku či místa bydliště. Hlavně maminky s malými dětmi, školáky každého věku i seniory. Přijďte si společně pobýt ! Bližší informace u J.Ševčíkové, tel 732234692. Informace pro všechny zájemce : *Soutěž pro mladé umělce, fotografy a literáty -STROM - Zájemci už mohou malovat, fotografovat a psát o stromech na soutěž příští rok. Uskuteční se opět v říjnu (u příležitosti Dne stromu) výstava opět na ZÁMKU VSETÍN ! Stále probíhá výstava STROM 2005 -do 27.11.2005 *Doporučujeme si -akce pro všechny, co rádi čtou a chtějí dobré knihy doporučit svým vrstevníkům. Napiště co jste četli, co se vám líbilo. *KNIHA -na určitých místech ve Vsetíně jsou položeny knihy -Půjč si je, přečti je a pak je zase vrať zpět. Cestu knihy je možné sledovat na této stránce. Chcete podobnou akci i u vás ? Napiště, poradíme vám jak na to ! UPOZORNĚNÍ : pro starší čtenáře - vsetínská autorka jménem Šárka Junková, která s našim OS spolupracuje, vydává u vydavatelství Vikend pátou knihu s názvem Intimníček aneb přepadla mě puberta ! Doporučujeme k přečtění-náctiletým ! Více stránky p.Junkové na seznamu, kde jsou také uvedeny soutěže pro mladé čtenářky. Zatím vyšly knihy : Když padá nebe, Schody do ráje, Sejdeme se v nebi , Jak jsem potkala osud a svou povídkou přispěla do knihy Jak to bylo poprvé. Akce jsou zdarma, přijďte, u nás jste vždy
vítáni !
Děkujeme našim sponzorům bez kterých by se naše akce nemohly uskutečnit ! *firmě
Lagoon-foto a.s. se sídlem ve Vsetíně – fotografická
soutěž * ***
Ukázky z připravované knihy spisovatelky Šárky Junkové o rodičích a dětech : Povedená večeře. Jediný muž mého života se postavil uprostřed kuchyně a rozhodně, tak jak jen on to umí, prohlásil: „Nebudu večeřet.“ Shovívavě jsem na něj pohlédla od přípravy náročného zeleninového salátu s tuňákem a konstatovala jsem, pravda trošku posměšně: „Ale ano, budeš večeřet, od svačiny jsi nic nejedl a musíš mít prázdné bříško.“ Představa, že mi tuňák za padesát a jarní salát , hlávka za dvanáct, zkysnou v lednici, mi trošku zvedla žluč. Určitě ho zas něčím nacpala babina. Tu člověk neuhlídá, vždyť u ní byl jen dvacet minut, co jsem běžela do obchodu. Já tady nakupuji vitamíny za drahé peníze a ona ho ucpe sladkostmi ... Zavrtěl horlivě hlavou. „Nemám prázdné bříško. Mám ho plné až nahoru, šimrá mě to v krku.“ „Co tě šimrá v krku?“ vyděsila jsem se. Ještě aby tak byl nemocný ! Jenže vypadal úplně zdravě. Jen divně polykal. Mandle ale čisté, jazýček růžový. „No přece ta houšenka, co jsem ji snědl na večeři, ona asi chce ven, víš,“ pokýval moudře hlavou můj malý syn Jaroušek a odkráčel spokojeně do pokoje ke svým hračkám. „Možná bych jí měl poslat dolů trošku salátu, třeba pak dá pokoj “, mumlal si cestou. Mne nechal zděšeně koukat . A že jsem koukala! Kde proboha přišel k živé housence a jak ho vůbec napadlo ji sníst? Otázky se mi tlačily z očí, přímo řvaly, ale nikdo si je nepřečetl. Sama jsem taky na nic nepřišla, tak jsem se ho běžela ještě v šoku zeptat. Podíval se mne jako lední medvěd na černocha a s železnou logikou tříletých konstatoval: „Co je dobré pro sýkorky, musí být dobré i pro malé kluky, ne?“ Prohlásil a pokračoval ve hře. Kdyby tam kdokoliv byl, musel by vidět, jak se mi protáčejí mozkové závity, tak intenzivní proces to byl. Běžet s ním k doktorovi ? Co by mi řekl? Přinutit ho tu housenku vyzvracet? Nevyděsím ho tím ? Co se mu může stát ? Housenka je přece hmyz a hmyz je plný proteinů. Šla jsem se podívat do slovníku co jsou to proteiny. Bílkoviny . Uffff. To byla úleva. Bílkoviny přece rostoucí dítě potřebuje. Jarouškovi zůstala v bříšku housenka plná proteinů a mně tuňák se salátem v lednici. Nepozřela jsem ani sousto. Jaroušek měl ještě dva dny plné bříško. Kdo by to do té housenky řekl? Vyvodila jsem z toho pro život se svým synem pravidlo: když jsi v šoku, jdi se napřed podívat do slovníku. Ten tě většinou uklidní. * Hubnutí I. V souvislosti s povedenou housenkovou večeří jsem si znovu uvědomila, že za pár týdnů bych se měla vrátit do práce. Představa, že tam naklušu naducaná a oplácaná fláky tuku, které se na mně usadily, asi díky spokojenému až slastnému životu matky samoživitelky, mne už měsíce děsila. Zpanikařila jsem. První obětí byl můj šatník. V nepochopitelném očekávání jsem na sebe navlékala různé kombinace oblečení, obhlížela se v zrcadle a zase je strhávala, pohazovala po celém bytě a nadávala na materiál, který se tolik spírá. Jenže co si budeme povídat, ono se vlastně nic nesepralo, já se nafoukla. A pořádně. Po Jarečkovi mi přibylo sedmnáct kilo a zrovna na těch nejhorších místech. Znáte to ? Oblečete si šaty, které vám byly docela volné, juknete do zrcadla v očekávání ne sice štíhlé modelky, ale aspoň docela snesitelného pohledu a ono: Bác! Čelist vám spadne až dolů, protože na zádech se vám, zas kdo ví jak, udělaly odporné faldy. Takové ty složené válečky naducaných polštářků proložené zářezy. Hnus. A už ty šaty ze sebe rvete bez ohledu na možnost poškození. Brrr. Tak co zkusit teď? Radši už žádná překvapení, takže kalhoty a volnější nepřiléhavou halenu. Už při soukání do kalhot cítíte jakési podivné tlaky, ale co z toho, přes stehna jste snad nepřibrala ? No a jestli jo, tak jenom trošku. Však ona to přikryje halenka. Jo, jenže v haleně vypadáte hůř než v posledním stádiu těhotenství, protože ono se to na prsou jaksi zdvíhá, ale potom se to už nevrací ke štíhlému pasu. Jejda, vlastně on tam žádný štíhlý pas ani není. Nu co, třeba špatně sedí ta halenka, předklonila jsem se, abych si ji posunula a „Prrrrrcc“. Ruply kalhoty. Díra ve švu na zadnici. Pořádná. „Prrrrrc!“ A druhá mezi nohama. Mám depresi. Pod heslem máš-li depresi, musíš rychle ve svém životě něco změnit, třeba si něco koupit, ostříhat se, vyprat všechno prádlo nebo se zaměstnat natolik , že na depku zapomeneš, vyrazila jsem do lékárny. Zhubnu. Zatraceně, když se to povedlo s koktejlem Halině Pavlowské, proč bych to nezmákla já !? Jo. Bezva metoda. Koktejly mi moc chutnaly. Jahodové ráno, kakaové na oběd a vanilkové na noc. Za dva týdny jsem přibrala pět kilo. Na váhu se už nemůžu ani podívat. Vlastně jo, podívat jo, ale stoupnout si, to už nerisknu. Po zážitku s Jarouškovou housenkou, kdy se mi při každém pokusu o jídlo vracely prožitky, které jsem sama nikdy neměla, jako že mne šimralo v krku, měla jsem pocit, že jídlo leze zpět a tak … jsem zhubla šest kilo za týden. Typický příklad silné vazby matky na dítě. Takže rada, pokud chcete zhubnout, snězte housenku, nebo jí nabídněte dítěti, nejlépe svému nejmilejšímu, a sami si to pak představujte. U mne se to osvědčilo. Přesto ale zbylo ještě aspoň patnáct kilo. Ona i housenka se omrzí. Člověk otupí a představa tvora přilepeného na váš jícen zevnitř, popřípadě lezoucího v žaludku, už není natolik nesnesitelná. Asi budu muset začít s pohybem. Ach jo. Hubnutí II. Hubnout jsem začínala několikrát. Vlastně „mnohokrát“ je výstižnější výraz. Připravovala jsem se dlouho dopředu, motivovala se, nakupovala nesmyslně drahé tablety, cvičila, běhala, jezdila na kole. Nic. Jednou jsem odpověděla na inzerát. Vypadal tak lákavě. „Chcete zhubnout ? Pošlete 100,-Kč a ofrankovanou obálku se zpáteční adresou...“ Poslala jsem. Stovka není tak moc že ? Přišla mi odpověď. Těšila jsem se. Brala jsem obálku skoro nábožně do rozechvělých rukou, byla malá , tak malá , ale mohla skrývat zajímavé rady. Skrývala. Jedno slovo : N E Ž E R ! Bohužel jsem nedokázala poslechnout! Příhoda s posloucháním. S Martou se mi dobře sedí u kafe. Marta je sousedka, kamarádka, moje vrba. Má na mne vždycky čas. Je nám spolu fajn. Nemáme vůbec žádné společné potíže ani starosti. Možná proto si máme pořád o čem povídat. Vyprávění té druhé je vždycky nové a zajímavé a to hlavně proto, že jsme si jisty, že nám se to nikdy nemůže stát. Ona je o pár let mladší, zatím bezdětná a svobodná. Má dobré zaměstnání, které si vykovává kdy chce, je totiž ilustrátorkou na volné noze. Má svůj byt, skoro žádné příbuzné, jen nějaké vzdálené, kdesi stovky kilometrů daleko. Zrovna jsem Martě líčila jak mne zase vytočila moje máti. Zvedá mi mandle už když ji vidím. Vytrvale upravená, bez poskvrnky, štíhlá a vždy v dobré náladě. Navenek. Podívá se na mne, nic neříká, ale já to slyším v duchu, je to vodopád, uragán, povodeň slov : „To se nemůžeš upravit, taková mladá a tak zanedbaná, tlustá a neupravená, copak nevíš, že žena má dobře vypadat i doma, aby se k ní muž rád vracel, vlastně promiň já zapomněla, ty muže nemáš, to bude tím, že jsi taková nevzhledná....“ Tak dost ! „Je to čůza , kašli na ni,“ sykla Marta a mrkla pohledem po Jarouškovi, který si naštěstí hrál dost daleko. „Vždycky když to na tebe v duchu vysype, představ si ji na záchodě.“ Udiveně jsem na ni zírala. „No představ si matku na záchodě, jak sedí a tlačí. A nejde jí to, tak tlačí, dělá ksichty a tlačí....“ líčila se zaujetím Marta. Stále jsem zírala. „No snad i tvoje dokonalá matka někdy sere ! To je prostě biologie . A neříkej, že i to dělá důstojně !“ rozčílila se Marta. Vyprskla jsem. Chechtaly jsme se aspoň hodinu. Já hlavně při představě, jak moje dokonalá máma sedí na záchodě a tlačí a tlačí a tlačí.... Vzpomeň tisíc korun a nedostaneš je. Máma přišla na neohlášenou návštěvu navečer. Baví ji takhle mne stresovat. Přijde, už u dveří nakrčí nos, napřed spraží pohledem mne, potom rozdivočelého Jarouška, většinou ještě špinavého, jak jsme se vrátili z venku a já ho nestačila odchytit, aby se umyl. Pak na mne upře pohled a spustí tu svou nitromluvu, kterou slyším jen já. Zrovna mne týrala mou tloušťkou, když její příchod zaregistroval i malý: „Ahoj čůzo !“ zařval a vesele zamával, když probíhal okolo s nákladem písku, který si zřejmě tajně přinesl ve kbelíčku. Kde to asi vysype, napadlo mne. No nazdar ! Došlo mi co řekl. Máma stiskla rty : “To nemá to dítě ze sebe !“, špitla sotva slyšitelně , otočila se na jehlovém podpatku a práskla za sebou dveřmi. Moje máma nikdy nepráská dveřmi. Moje máma nikdy nešpitá! Pro mne z toho plyne poučení, Jaroušek si nikdy nehraje tak daleko, aby neslyšel, co se povídá. Vezměte si z toho mustr ! Jen ve svém vlastním zájmu. A pak taky, když vás někdo irituje, představte si ho na záchodě, jak by chtěl a nemůže.... |
